Makovský
Adolf Makovský
nar. 12.8.1877 na Březinkách
(chalupník v Borovnici)
Vyučil se obuvníkem u mistra Černého v Borové. Po vyučení odešel do Vídně, kde pracoval u svého řemesla až do vojenské služby, trvající v té době 4 roky. Po vojně se již do Vídně nevrátil a zůstal dělat tovaryše u obuv mistra Homolky v Jimramově.
Oženil se 25.1. 1903 s Marií Nunvářovou nar. 26.1. 1884 na Blatině č. 51 (osada Borové u Poličky), s dcerou Jana Nunváře, podruha v Sádku č.5 a jeho manželky Antonie rodem Dvořákové z Kobyl č.6. Otec žil sám jako vdovec v malé chaloupce na samotě a tak malá 8 miletá Marie byla dána na vychování do Květenských na samotu Světy pod Pustou Rybnou.
Věk ženicha 26, svobodný, evangelík. Věk nevěsty 19 let, svobodná, evangelička.
Po svatbě bydlel asi 2 roky na Březinách v nějaké chaloupce, která již byla zbořena. V roce 1905 koupili chalupu v sousedním Krásném č. 25. Nevíme proč, ale asi pro dluhy museli za pár roků chalupu prodat. Odstěhovali se na Kuklík, kde bydleli u zámečníka a lesníka Josefa Mrkose č. 26. Společně s nimi bydlel ještě František Makovský (* 1873), starší bratr Adolfa, vdovec a válečný invalida.
Po roce 1910 se odstěhovali do malé pazderny (podruží) u sedláka Němce č. 51. Později si pronajali a pak koupili menší hospodářství č. 12, které nevíme z jakých důvodů v roce 1924 prodali a odstěhovali se do malé osady Kateřinky, patřící do obce Korouhev, kde si opět koupili od příbuzných menší hospodářství s chatrnou chalupou. Po celou dobu provozoval Adolf řemeslo ševcovské. Zde na samotě neměl Adolf dostatek zakázek a byl odkázán více na polní hospodářství, kterému moc nerozuměl. Pro zadluženost chalupa přišla opět na prodej. Jejichž již strastiplná cesta vedla do sousedního Sádku do pazderny sedláka Jílka, kde byly zoufalé bytové a sociální podmínky. Koupili si proto další starou chalupu v Kamenci u Poličky, kde je potkalo velké neštěstí. Po opětném prodeji jim nový majitel chalupu zapálil a se ocitla bez přístřeší. Asi druhý nebo třetí den jim známý nabídl starý opuštěný grunt v Telecím. Hned první noc jim též sám statek zapálil, aby dostal peníze za pojistku. Rodina se rozešla po příbuzných a po několika dnech je vzal do podruží sedlák Janeček v Trhonicích.
Přišel rok 1935 a Makovští si zakoupili další a poslední chaloupku v Borovnici č. 51 se 4 měřicemi polí, kde také skončila jejich strastiplná cesta. Na nemovitosti vázl dluh u občanské záložny v Jimramově.
To však již byla doba, kdy obuv trh ovládl plně Baťa, a obuv řemeslo pomalu zanikalo. Byla to poloviční ztráta obživy pro celou rodinu.
Manželka Marie zemřela po dlouhé těžké nemoci doma v Borovnici dne 31. 12. 1944 v nevysokém věku 60.
Po 5ti letech osamoceného života si Adolf jako vdovec vzal za manželku dosud svobodnou Annu Vraspírovou narozenou 8.12. 1890 v Telecím, dceru Františku Vraspíra a jeho ženy Anny Andrlíkové v Telecím č. 174. Anna byla z rodiny chudého chalupníka, byla svobodná a musela po celý život těžce pracovat u sedláků. Adolfa přežila o 30 roku a zemřela v požehnaném věku 94 let, dne 2.10. 1984.
Adolf zemřel v Borovnici 13.3.1954 ve věku 77 let.
Všichni jsou pochováni v rodinném hrobě na evangelickém hřbitově v Borovnici.
Adolf byl vyšší štíhlé postavy, modré oči, s knírkem pod nosem. Byl dobrácké povahy, všechna trápení snášel s klidem. Neměl zvláštních zálib, byl pracovitý, práce na poli ho nebavila, držel se hlavně svého řemesla. Žil skromně a nenáročně. Jeho slabinou bylo, že se jednou za čas notně opil.
Marie byla menší spíše zavalité postavy, pracovitá, tichá, skromná, rozvážná, ráda četla a měla všeobecný přehled. O děti se dobře starala. Měla jednoho vlastního sourozence, který padl v I. Světové válce a 4 nevlastní.
Při vší té bídě se jim narodilo 9 dětí:
1: Marie nar. 19.9. 1905 na Březinách č. 26
2: Adolf nar. 10.1. 1908 v Krásným č. 25
3: Antonie nar. 18.5. 1910 na Kuklíku č.26
4: Čestmír nar. 28.3. 1913 ve Věcově č.51
5: Růžena nar. 12.6. 1917 ve Věcově č. 16
6: Jan nar. 22.5. 1921 ve Věcově č.
7: Vladimír nar. 1.8. 1924 ve Věcově č. 12
8: Bohumil nar. 3.10. 1927 v Kateřinkách č.4
9: Jindřiška nar. 3.6. 1930 v Kateřinkách č.4
Vladimír Makovský nar.r. 1924
Vyučil se mlynářem a pilařem v Ubušínku u Emila Šauera. Během učení absolvoval živnostenskou školu pokračovací v Jimramově.
U řemesla zůstal až do ledna roku 1944, kdy byl jako příslušník ročníku 1924 odeslán na práce do Německa. Zde pracoval jako dělník v letecké továrne AERO-WERKE Ober-Waltersdorf nedaleko Vídně.
Od října 1944 až do konce války se skrýval v místním mlýně Oldřicha Mastného, aby se vyhnul další práci v Říši. Po skončení války nastoupil 22.8. 1945 do služeb SNB, kde setrval 35 let až do důchodového věku v roce 1981. U SNB absolvoval základní odbornou školu a dálkové studium, kde dosáhl středoškolské vzdělání s maturitou.
V roce 1951 uzavřel sňatek ze Zdeňkou Uhlířovou nar. 31.1. 1932 ve Spělkově, dcerou Františka Uhlíře, středního rolníka ve Spělkově č.10 a jeho manželky Josefy rozené Jílkové z Unčína.
V roce 1955 byl pokousán psem rolníka Kubíka ze Spělkova, v důsledku čehož vážně onemocněl a ztratil část pracovní schopnosti.
Poté odešel na vlastní žádost na Českomoravskou vysočinu, kde dostal umístění ve vedoucí funkci ve Velkém Meziříčí. Zde si také za těžkých finančních podmínek postavil rodinný domek Nad Kunšovcem, kde dosud se svou ženou Zdenkou bydlí.
Je střední, spíše zavalité postavy, modré oči, bez vousů. Žije skromným životem, je pracovitý, nemá rád hádky a rozepře, rád čte a cestuje. Věnuje se ochraně přírody a hlavně vlastivědnému bádání a genealogií. Na toto téma napsal a vydal řadu knih a publikoval desítky naučných novinových článků. Zastával též mnohé veřejné funkce místního i vyššího významu.
V manželství se jim narodily 3 děti:
1, Vladimíra –
narozena 26.10. 1952 v Gottwaldově (nyní Zlín) Vystudovala 4 letou školu- společesnkého stravování s maturitou ve Velkém Meziříčí, nyní úřednice ve SD Jednota ve Velkém Meziříčí.
Dne 23.11. 1974 se provdala za Františka Horta narozenýho 8.11.1952 ze Studnic č.11, řidiče ČSAD Velké Meziříčí, syna Františka Horta a jeho ženy Marie rozené Klubalové, dcery rolníka ve Studnicích. Bydlí v menší zemědělské usedlosti ve Studnicích č.11. Manželství je bezdětné.
2, Zdeňka -
narozená - 2.6. 1954 v Gottwaldově, vyučila se prodavačkou obuv a galanterií. Tomuto zaměstnání zůstaka věrná až do své tragické smrti. Ještě jako svobodná odešla za otcem do Brna, kde nastoupila místo prodavačky v prodejně obuv. Zde se také seznámila s budoucím manželem.
Dne 23.11. 1974 se provdala za Milana Minaříka nar. 7.února 1955 (v Brně), příslušníka SNB, nemanželského syna Elišky Minaříkové nar. 29.6. 1934 (otec Jaroslav Kratochvíl) bytem Brno, Žabovřesky, Záhřabská. 2. Manželství však nebylo štastné a počátkem roku 1983 se Minaříková nechala se svým manželem rozvést a odstěhovala se do svého původního bytu v Brně, na Vychodilově ulici č.12.
Nedlouho na to byla v tomto bytě dne 19.7.1983 v podvečerních hodinách zavražděna propuštěným trestancem Josefem Holubem z Brna, Vychodilova ulice č.19. Pochována je na městkém hřbitově ve Velkém Meziříčí, v rodinném hrobě.
V manželství se jim narodilo 1. dítě.
- Kateřina nar. 22.6. 1976 v Brně- porodnici. Po smrti matky zůstala v péči otce. Po vychození střední školy poštovní pracovala na poště v Brně, nyní na mateřské dovolené.
Dne 5.6. 2004 se provdala za řidiče Břetislava Fišera nar. 22.8. 1971. Bydlí ve vlastním rodinném domku v Brně Líšni. V manželství se jim narodil 31.3. 2004 syn Ondřej.
3, Miloš -
narozen 25.ledna 1957 v Gottwaldově (Zlín), vystudoval střední průmyslovou školu s maturitou v Bystřici p.H. Dřevařský obor však opustil a věnuje se hudbě. Zůstal svobodný a bydlí v Brně. K rodičům do Velkého Meziříčí dojíždí dle potřeby.
Je vyšší postavy, modré oči, knírek pod nosem, skromný, pracovitý, dobrácké povahy. Jeho jediným zájmem je hudba.
Slovo úvodem
Slovo úvodem
Když jsme se s bratrem před 27 lety dali hledat své předky, netušili jsme, jak složitá a časově náročná práce nás čeká. Nezkušení v této práci jsme pojali hledání příliš zeširoka. Po několika letech jsme zjistili, že jsme nashromaždili takové množství informací, které nemůžeme pro přehlednost dát do jednoho svazku. Proto jsme závěrečné zpracování rozdělili do 3 svazků. V prvém se zabýváme původem jména a vznikem rodu Makovských. Do druhého svazku jsme dali jen rodovou posloupnost našeho rodu neboli rozrod rodu Makovských z Borové a ve třetím pak uvádíme životopisy jednotlivců a rodin.
Při tak velkém množství údajů a složitosti získávání dat a dalších informací nemůžeme vyloučit některé neúplnosti a nepřesnosti v datech, jménech a údajích o nich. Jsme si také vědomi, že z časových a jiných důvodů jsme nevyčerpali všechny možnosti. Bývá to průvodní zjev téměř u všech rozsáhlejších rodopisů. Za to se čtenářům předem omlouváme.
Protože od ukončení badatelské práce uplynulo více než 15 let snažil jsem se před konečným napsáním (nikoli uzavření) některé údaje v blízkém okruhu doplnit o údaje z poslední doby a upřesnit je. Proto se zde objevují informace po roce 2000. Vladimír Makovský
i za zesnulého bratra Bohumila
HLAVNÍ RODOVÁ LINIE PŘÍMÝCH PŘEDKU
Rodu MAKOVSKÝCH z Borové
z období let 1587 – 1997 – 2007
OTEC MATKA
…...................................................................................................................
O. Pavel Makovský Kateřina
* 1587 * 1589
+ +
I. Jan Makovský Alžběta
* 1621 Borová * 1619
+ (1677) Borová + 1705
II. Kašpar Makovský Marie Šindlerová
* (1645) Borová * 1640 Borová
+ (1702) Borová + 1718 Borová
III. Václav Makovský Anna Žváčková – druhé manželství
* 1675 Borová *
+ Cerkytle + Cerkytle
IV. Jan Makovský Kateřina Andrlíková
* 1705 Borová * Pustá Rybná
+ 1760 Borová + Borová
V. Václav Makovský Anna Ernpergerová
* 1730 Borová * (1738) Pustá Rybná
+ 1800 Pustá Rybná + 1794 Pustá Rybná
VI. Josef Makovský Anna Bednářová
* 1764/5 Pustá Rybná * Březiny
+ Březiny + Březiny
VII. Kašpar Makovský Terezie Kaštánková
* 1804 Březiny * 1814 Březiny
+ 1861 Březiny + Březiny
VIII. František Makovský Josefa Smělá
* 1843 Březiny * 1835 Javorek
+ 1912 Březiny + 1912 Březiny
I
X. Adolf Makovský Marie Nunvářová
* 1877 Březiny * 1884 Borová
+ 1954 Borovnice + 1944 Borovnice
X. Bohumil Makovský Růžena Tobíášová
* 1927 Kateřinky * 1924 Spělkov
+ 2002 Litomyšl + 2003 Vysoké Mýto
XI. Rostislav Makovský Hana Hegrová
* 1965 Polička * 1971 Telecí
Vladimír Makovský
Narodil jsem se 1. srpna 1924 ve Věcově u Jimramova. Otec se vyučil v rakouské Vídni obuvníkem, kde také nějaký čas tovaryšil. Ještě před první světovou válkou se vrátil do rodné vsi Březiny u Poličky a oženil se se sirotkem Marií Nunvářovou, ze sousední Pusté Rybné. Za krátko si koupili ve vedlejším Krásném chalupu s trochou pole a při tom provozoval živnost obuv. Pro nedostatek zakázek (do obchodní sítě s obuv vstoupila firma BAŤA), musel chalupu prodat a odstěhovat se do podruží – do Kuklíku č.26. Zde byli jen krátce a odešli do Věcova k sedláku Němcovi do pazderny. Zde si za nějaký čas opět koupili chalupu č.12, kterou záhy prodali a koupili si starou chalupu v osadě Kateřinky u Borovnice s menším polním hospodářstvím. Také odtud se po 7 letech rodiče stěhovali do podruží k sedlákovi Jílkovi v Sádku. Další osudová cesta vedla do Kamenice u Poličky, kde rodiče koupili opět chalupu. Protože nemohli splácet dluhy, koupil chalupu sousední sedlák a protože jsme neměli kam jít, nastěhoval nás do malé kuchyňky a aby se nás zbavil, jednoho dne chalupu zapálil. Protože jsme se do tak malé místnosti na spaní všichni nevešli, spával jsem s otcem na půdě na seně. Tu noc jsme tam také spali a nic jsme o ohni nevěděli až si na nás někdo vzpomněl a na poslední chvíli nás již z hořící půdy vyvedl. Po ohni jsme neměli kam jít, rozebrali si nás (děti) příbuzní.
Asi za týden potkal otec jednoho známého ze Březin, který měl v Telecím prázdný starý dřevěný statek a tak mu ho nabídl k obývání. Otec byl rád, aniž věděl, jaké další neštěstí na nás připravuje. Druhý den v noci statek zapálil a tak jsme přišli o poslední věci. Neměli jsme nic, kromě pár svršků. Pak jsme našli útočiště u statkáře Janáčka v Trhovnicích, který nás ubytoval v jedné malé místnosti ve stavení pro podruhy. Otec dostal povolení chodit jako vyhořelý po okolních obcích po žebrotě, neboli popořídkou. Spávali jsme 4 děti na jedné posteli, přikryty kabáty a starými dekami. Když jsme onemocněli záškrtem koupila nám maminka citrony a to bylo veškeré léčení.
Přichází rok 1938 a s ním poslední stěhování naší rodiny do Borovnice, kde rodiče kupují na stáří starou dřevěnou chalupu se dvěma světnicemi, malým chlévem a stodůlkou a 4 měřicemi polí. To však nestačilo uživit 6 člennou rodinu i když otec ještě zabýval menšími opravami bot. Po všechna léta co jsme se stěhovali z místa na místo jsme měli nouzi a bídu na všechny a strany. Neustále byly nějaké dluhy a i na chalupě v Borovnici byl velký dluh u záložny v Jimramově. Často nebylo ani na jídlo, natož na oblečení. Ačkoli otec byl švec, chodili jsme celá léta bosí.
To mně bylo teprve 14 let. Tady jsem vstoupil poprvé do obecné školy a také po vystřídání několika škol skončil. Nejprve jsem jako nezaměstaný krátky čas chodil pracovat do lomu, rozloukat paličkou kameny na menší kusy za 8 Kč denně. Za necelý rok jsem dostal umístění u firmy Emil Šauer, válcový mlýn a pila v Ubušínku. Když jsem tam nastupoval neměl jsem skoro nic na sebe. Od kohosi jsem dostal staré sako, které jem si musel spravit a boty mi dal švagr. Vydělané peníze jsem z počátku dával mamince, aby měla na domácnost. Naše sociální poměry se zlepšily až těsně před válkou, když nastala konjunktura.
Za této složité, často zoufalé situace sociální i společenského postavení vychovali rodiče 8 dětí z nich jsem byl v pořadí šestý.
V Ubušínku jsem získal mlynářskou a pilařskou profesi a absolvoval jsem dvouletou všeobecnou Živnostenskou školu pokračovací v Jimramově. V lednu 1944 jsem byl jako příslušník ročníku 1924 odeslán na práci do Rakouska. Pracoval jsem v letecké továrně AERO-WERKE v malém městečku Ober Waltersdorfu, severozápadně od Vídně. Odtud jsem byl v září odeslán na zákopové práce na maďarsko – rakouské hranice. Když mi bylo uděleno v říjnu několik dní volno k návštěvě těžce nemocné matky, zůstal jsem doma a do Rakouska se již nevrátil. Četníci o mé přítomnosti věděli, ale dělali, že nic neví.
Po válce jsem se přihlásil k SNB a dne 22.srpna 1945 jsem nastoupil do základní školy SNB Holešově.
Po absolvování školy jsem byl odvelen v roce 1946 na stanici SNB v Bylnici. Poté jsem sloužil na různých bezpečnostích útvarech v Čechách a na Moravě. Vedle odborného vzdělání jsem si musel doplnit též všeobecné na úrovni středoškolské maturity.
Současně při namáhavé a všestraně náročné službě se mi podařilo postavit si svépomoci rodinný domek Nad Kunšovcem č. 12, jelikož ve Velkém Meziříčí pro nás nebyl nájemní byt.
Do důchodu jsem odešel v hodnosti podplukovníka v roce 1981.
Vždy mne zajímala historie a příroda. Proto jsem se hned v roce 1981 přihlásil do Svazu ochránců přírody – tehdy nepopulární organizace, která byla většinou chápána, že překáží průmyslovému rozvoji společnosti. Založil jsem organizaci ve Velkém Meziříčí, kde jsem byl součastně předsedou a poté předsedou Okresního výboru ve Žďáře nad Sázavou a v roce 1989 členem předsednictva Ústředního výboru Svazu a čestním členem.
Když se po roce 1989 počala ekologie silně politizovat, odešel jsem od ochránců přírody a začal se věnovat regionální historii a genealogii. Za účasti p. Jarmily Prudíkové se mi podařilo založit v našem městě Vlastivědnou a genealogickou společnost při Jupiter clubu, kde jsme našli dostatek pochopení. Až jsme měli počáteční obavy o uplatnění a životaschopnosti takové oraganizace v tak malém městě, vytvořila se stálou členskou základnu s více než desetiletou tradicí, má její činnost dobrou úroveň. Několik roků jsem zde byl jednatelem.
O všech těchto problematikách jsem publikoval v různých periodikách několik desítek tématických článků a pojednání.
Naše podrobné životopisy, rodičů, sourozenců a můj jsou ve strojopisu napsány ve 2 svazcích a včetně dokumentace uloženy ve Státním oblastním archivu v Zámrsku.
Vladimír Makovský
životní motto: nezahálet ani chvilku...
Vincencův příbuzný
VINCENCŮV PŘÍBUZNÝ
Pplk. Vladimír Makovský
(* 1.8. 1924 Věcov)
Už několikrát jsem byl svědkem vyhlášení pana archiváře Kotíka z Velké Bíteše:“ Na okrese píší pořádně jen tři lidé. Jurman tam nahoře, Makovský v Meziříčí a já tady!“ Což o to, Kotíkový práce jsem znal dobře, svoje snad také, ale o Makovském jsem často přemýšlel. Co to může být za člověka, jak se asi starý, co vlastně publikuje?
Dlouho mi byl osobně neznámým, až do mé práce na průvodci Velkomeziříčskem. To už jsem věděl, že Vladimír Makovský je vlastivědným badatelem, spoluautorem publikací „Vídeň, historie a současnost“, „Pod Babákem býval mlýn“, „Stránecká Zhoř – včera a dnes“, „Blízkov – Dědkov v proměnách času“ i Ročenek města Velkého Meziříčí.
Byl pátek 12. prosince 1998, kdy jsem s adresou v ruce našel ten správný dům a u dveří pana Makovského zazvonil. Měl jsem pech, badatel právě ležel v nemocnici. Toho večera jsem měl literární besedu v Borech a manželé Křížovi mi shodou okolností tlumočili zájem pana Makovského o mou práci. V duchu jsem zajásal a brzy se pak s dotyčným osobně setkal. Rád si přečetl můj rukopis a poradil, co na něm vylepšit. Radil mi odborník, vždyť ve Velkém Meziříčí žije od té doby, kdy já se učil pořádně chodit…
Několikrát jsme se letmo sešli a podrobněji pohovořili až 12. března 1999. Končil slunečný den, památný naším vstupem do NATO, já měl za sebou nádherné toulání s Karlem Švestkou po Tasovsku a před sebou posezení s panem Makovským v restauraci Club. Dozvěděl jsem se od něj mnoho nečekaného. Třeba to, že je rodákem z Věcova, že se však ve stáří jednoho měsíce stěhoval s rodiči do Borovnice a po vychození školy byl přidělen na mlýn a pilu Emila Šauera v Ubušínku. V r. 1944 byl totálně nasazen do letecké továrny u Badenu a později na opevňovací práce na maďarsko-rakouských hranicích. Odtud ještě ve stejném roce utekl, skrýval se na Vysočině do konce války a po ní stoupil do služeb SND, později VB.
Za dalších šest let se oženil v r. 1957 byl na vlastní žádost přeložen ze Zlína do Velkého Meziříčí, kde se začal zaobírat historií.
V důchodovém věku se zapojil i do ekologických aktivit (celostátním funkcionářem byl až do r. 1991) a především se věnoval genealogii a vlastivědnému bádání. Své poznatky publikuje ve Velkomeziříčsku i v odborném tisku. A vydává už vzpomenuté publikace. A dopisuje kroniku města za poslední desetiletí. Mému překvapení však není zdaleka konec, neboť můj společní povídá:“Mám rodopis Makovských zpracovaný od roku 1357. Jan Makovský, známý rebel z Pusté Rybné, byl v přímé linii. Jeho bratr Josef se přiženil do Březin a byl mým předkem.“
Ano, je tomu tak, sedím vedle člověka, jehož praprapraděd byl bratrem Jana Makovského, vůdce známé helvétské rebelie. Sám se zastřelil v květnu 1797 během pronásledování a stal se hrdinou Kaplického románu Rekruti.
„Z nepřímé linie byl i sochař Vincenc,“ dodává skromně můj spolustolující a vysvětluje, že jeden z Makovských se přestěhoval z Borové u Poličky do Ždánic u Bystřice nad Pernštejnem. Otec umělcův se narodil právě ve Ždánicích, ve Vídni se pak vyučil řezníkem a v Novém Městě na Moravě koupil dům, v němž se v r. 1900 narodil budoucí sochař Vincenc Makovský. A z jeho synů se Zdeněk také věnuje výtvarnému umění, Jan je architektem.
Samotný Vladimír Makovský od časů našeho seznámení napsal spoustu dalších zajímavých knih. Naposledy „Rod Pavlasů z Pavlova“ (2003), v níž je nejvíce místa věnováno statečnému odbojáři Josefu Pavlasovi, jenž působil na hájence u Netínského rybníka.
Hynek Jurman
Publikace
PŘEHLED PUBLIKACÍ ZPRACOVANÝCH VLADIMÍREM MAKOVSKÝM
Vlastivědným badatelem genealogem z VGS Velké Meziříčí
Vlastivěda
VÍDEŇ u Velkého Meziříčí – Historie a současnost 1370 – 1995
Jiřina Šťastová – Vladimír Makovský
Vydal obecní úřad ve Vídni u Velkého Meziříčí – 1995
ROČENKA města Velkého Meziříčí 1996
Vladimír Makovský – Ing. Josef Švec
Vydalo Město Velké Meziříčí 1996
ROČENKA města Velkého Meziříčí 1997/8
Ing. Josef Švec - Vladimír Makovský
Vydalo Město Velké Meziříčí 1998
ROČENKA města Velkého Meziříčí 1999
Vladimír Makovský – Ing. Josef Švec
Vydalo Město Velké Meziříčí 1999
STRÁNECKÁ ZHOŘ Kochánov, Frankův Zhořec, Nová Zhoř – Včera a dnes 700 let
Vladimír Makovský – Ing. Ludvík Vlach
Vydal obecní úřad Stránecká Zhoř 1998
BLÍZKOV DĚDKOV v proměnách času 1298 – 1998
Vladimír Makovský – František Pokorný
Vydal obecní úřad v Blízkově
CHLUMEK Poznámky ze života obce 700 let
Vladimír Makovský
Vydal Obecní úřad Chlumek 1999
VELKÉ MEZIŘÍČÍ VÁS VÍTÁ (průvodce městem)
Vladimír Makovský
Vydalo Město Velké Meziříčí 2000
DŮM ZDRAVÍ malá obrazová publikaci o DOMU ZDRAVÍ 2000
Vladimír Makovský
Vydal Dům zdraví sr.o. Velké Meziříčí k 50. výročí založení budovy 2000
UBUŠÍNEK 610 let
Vladimír Makovský
Vydla Obecní úřad Ubušínek 2001
MLÝNY A MLYNÁŘI na Velkomeziříčsku (vybrané články a statě II)
Vladimír Makovský
Tisk a grafická úprava Theodor Pospíchal Pardubice
Vydala Vlastivědná a genealogická společnost při Jupiter clubu V. Meziříčí 2002
STUDNICE Vlastivědná kronika 1366 – 2004
Vladimír Makovský
Vydal Obecní úřad Studnice 2004
MLÝNY A MLYNÁŘI na Velkomeziříčsku sv. I 1344 – 2002
Vladimír Makovský
Vydala Vlastivědná a genealogická společnost při Jupiter clubu Velké Meziříčí 2002
ZADNÍ ZHOŘEC Vlastivědná kronika 1466 – 2004
Vladimír Makovský
Vydal Obecní úřad Zadní Zhořec 2004
MLÝNY A MLYNÁŘI na Velkomeziříčsku sv. I, 2. doplněné vydání 1368 – 2005
Vladimír Makovský
Vydala Vlastivědná a genealogická společnost při Jupiter clubu Velké Meziříčí 2005
MLÝNY A MLYNÁŘI na Velkomeziříčsku sv. II 1344 – 2003
Vladimír Makovský
Vydala Vlastivědná a genealogická společnost při Jupiter clubu Velké Meziříčí 2003
MLÝNY A MLYNÁŘI na Velkomeziříčsku sv. II 1344 – 2005 2. doplněné vydání
Vladimír Makovský
Vydala Vlastivědná a genealogická společnost při Jupiter clubu Velké Meziříčí 2005
MLÝNY A MLYNÁŘI na Velkomeziříčsku sv. III 1344 – 2004
Vladimír Makovský
Vydala Vlastivědná a genealogická společnost při Jupiter clubu Velké Meziříčí 2004
MLÝNY A MLYNÁŘI na Velkomeziříčsku sv. III 1344 – 2007 2. doplněné vydání
Vladimír Makovský
Vydala Vlastivědná a genealogická společnost při Jupiter clubu Velké Meziříčí 2007
MLÝNY A MLYNÁŘI na Velkomeziříčsku sv. IV 1370 – 2005
Vladimír Makovský
Vydala Vlastivědná a genealogická společnost při Jupiter clubu Velké Meziříčí 2006
MLÝNY A MLYNÁŘI na Velkomeziříčsku sv. V 1349 – 2005
Vladimír Makovský
Vydala Vlastivědná a genealogická společnost při Jupiter clubu Velké Meziříčí 2006
125 LET ŠKOLY v Lavičkách 1790 – 2005
Vladimír Makovský, Josef Michal
Vydalo nakladatelství SYPTÁK pro obec Lavičky 2005
MLÝNY A MLYNÁŘI na Velkomeziříčsku (Křižanovsko) sv. VI 1447 – 2008
Vladimír Makovský
Vydala Vlastivědná a genealogická společnost při Jupiter clubu Velké Meziříčí 2009
VELKÉ MEZIŘÍČÍ Historické a jiné zajímavosti 1281 – 2007
Vladimír Makovský
Vydalo Město Velké Meziříčí 2007
BLÍZKOV DĚDKOV v proměnách času 1298 – 2010 2. doplněné vydání
Vladimír Makovský
Vydala obec Blízkov 2010
Genealogie
POD BABÁKEM býval mlýn Obyčtov – Sklenné 1462 – 1997
Vladimír Makovský – Oldřich Kment
Oldřich Kment vlastním nákladem 1997
ROD PAVLASŮ z Pavlova1640 – 2003
Vladimír Makovský – JUDr. Jaroslav Pavlas PhD.
Vydal Jaroslav Pavlas vlastním nákladem 2003
ROD DOBROVOLNÝCH z Ratibořic 1750 – 2005
Vladimír Makovský
Vydal Emil Dobrovolný z Velkého Meziříčí vlastním nákladem 2005
BERTA DOBROVOLNÁ – BRUMOVSKY herečka a zpěvačka evropského formátu
Vladimír Makovský
Vydal Emil Dobrovolný z Velkého Meziříčí vlastním nákladem 2009
HLEDÁME SVÉ PŘEDKY Na pomoc začínajícím badatelům (metodická příručka)
Vladimír Makovský
Vydal Jupiter club sr.o. Vlastivědná a genealogická společnost Velké Meziříčí 2010
Příspěvky do regionálního tisku
ZPRAVODAJ města Velkého Meziříčí
Téma: životní prostředí, ochrana přírody
MAGAZÍN cesty Vysočinou
Téma: vlastivěda, příroda
Týdeník VELKOMEZIŘÍČSKO
Téma: vlastivěda, příroda
Žďárský týdeník MLÝN
Téma: příroda, vlastivěda, genealogie
Jihlavský týdeník FAKTA
Téma: vlastivěda
Čtvrtletník VLASTIVĚDNÝ VĚSTNÍK MORAVSKÝ
Téma: genealogie